Tradičně v předvečer osvobození republiky na konci 2. světové války se scházíme k tomu, abychom prokázali úctu padlým ve světových válkách.

V Opočně byla mezi oběťmi celá řada členů Sokola. Není se však čemu divit. Sokolové byli členy několika odbojových skupin, nebo jim pomáhali.

Sokolský odboj na Opočensku - ve zkratce:

1. Obrana národa
2. Odbojová skupina "Jindra" (S21B)

V Opočně a okolí působily v průběhu 2. světové války hned 2 ilegální organizace.

První z nich je Obrana národa. Podrobnosti o této organizaci můžete nalézt zde:  https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2018/03/Obrana-naroda-web.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Obrana_n%C3%A1roda 

V Opočně byl velitelem roty "Oldřich" náčelník sokola Jan Sedláček, který pracoval jako účetní u Opočenské zbrojovky (firma Dušek). Pro ozbrojený odpor měli připraveno 1 500 ks pistolí na skladě a stejné množství ve výrobě, dále 117 revolverů a 15 vojenských kulovnic. Celkem 41 příslušníků mělo vlastní zbraň. Dále byl získán 1 kulomet a 300 ks ručních granátů. Dále Dobrušsko-Opočenská skupina zakoupila 20 kg dynomanu a 150 kg chlorečnanu pro výrobu výbušnin (od Cyrila Vondráka).

Druhou skupinou byla Sokolská odbojová skupina "Jindra", která mimo jiné pomáhala v tomto koutu republiky radistovi Jiřímu Potůčkovi z výsadku Silver A.  
Závěrečnou zprávu gestapa k této skupině můžete najít zde: https://sd.usd.cas.cz/pdfs/sod/2001/04/14.pdf 

Dne 24. října 1942 byl v Mauthausenu popraven náčelník VI. okrsku župy Podkrkonošské Jiráskovy bratr Cyril Ondrák. Cyril Ondrák se narodil 5. července 1882 v Šebkovicích na Třebíčsku jako nejmladší, páté dítě, učitele Karla Ondráka a jeho ženy Marie. Absolvoval gymnázium v Třebíči a stal se státním úředníkem, c. k. berním adjunktem v Kyjově. Tato práce ho však vůbec nenaplňovala. Ve svém volném čase Cyril sportoval v Sokole, zajímal se o politiku. Roku 1912 se natrvalo usadil v  Opočně, kde si otevřel vlastní obchod. Jeho drogerie Elegon, nebyl jen obchod, byl to podnik, kde se vyráběla kosmetika a také lihoviny studenou cestou. Podle vlastních receptur vznikaly různé likéry a životabudiče, ale také pasta na zuby, pasta na mytí rukou i na parkety, březová voda, vazelína a dokonce i Ondrákova zázračná mast na rány. C. Ondrák cvičil v Sokole, působil v mysliveckém spolku a věnoval se výcviku psů. Svého času zasedal i v městské radě. V době ohrožení naší republiky se C. Ondrák zapojil do protifašistického odboje. Pravděpodobně byl zapojen v Obraně národa v letech 1939 – 1940. Již 14. února byl zatčen gestapem souvislosti se zatčením sokola Jana Sedláčka z Opočna. Byl podezřelý z výroby výbušnin pro odboj. Nebylo mu nic prokázáno, a tak byl propuštěn. Byl členem sokolské odbojové organizace, velitelem okresu Nové Město a členem odbojové skupiny S 21 B. Za svou účast v odboji byl 5. července 1942 zatčen. Jelikož již bylo zrušeno stanné právo, nebyl popraven s ostatními členy S 21 B. Byl odsouzen stanným soudem v Praze v nepřítomnosti k trestu smrti. Byl vězněn v Hradci Králové, poté v Praze na Pankráci, v Malé pevnosti Terezín a nakonec v Mauthausenu, kde byl 24. října 1942 popraven ve skupině příbuzných a pomocníků parašutistů střelou do týla v 15.38 hodin. Zůstaly po něm dvě dcery Jitřenka Zimová(1908) a Květa Hostovská (1910) a manželka Anna. 

Další materiály: Abschlussbericht / Závěrečná zpráva z vyšetřování ilegální odbojové skupiny "Jindra"

Závěrečná zpráva - strojový překlad

Můj otec Jan Sedláček pocházel z malé obce Hořiněves, kde se 13.7.1905 narodil jako nejstarší ze tří sourozenců. Dvoutřídní základní školu navštěvoval v místě bydliště, měšťanku potom ve Smiřicích. Tam chodil denně pěšky. (Nedovedu si představit dnešní děti, které by chodily denně několik kilometrů za vzděláním po svých). Poté otec absolvoval Obchodní akademii v Hradci Králové. Maturitní zkoušku složil v roce 1923 s vyznamenáním.

Továrník František Dušek z Opočna sháněl kancelářskou sílu do své firmy. Podmínkou pro uchazeče byla mimo jiné také perfektní znalost němčiny. Na dotaz ve škole mu byl doporučen Jan Sedláček.

Po příchodu do Opočna se otec postupně zapojoval i do veřejného života. Pracoval zejména v Sokole. Začínal v místní jednotě, postupem času v okrsku a župě. Byl cvičitelem a vzdělavatelem mládeže, vydával tiskový zpravodaj pro celý okruh sokolského života. V době starostování pana Cyrila Vaníčka byl členem městského zastupitelstva.

Výchova v Sokole od dětství (jeho otec Antonín Sedláček byl jedním ze zakladatelů Sokola v Hořiněvsi) byla nesporně jedním z těch faktorů, které se podílely na jeho velkém vlastenectví, jež projevil jako tisíce dalších československých občanů v dobách pro náš národ nejtěžších, během okupace.

Když se blížilo nebezpečí nacismu, nebál se burcovat společnost ke statečnosti. Přišla mobilizace, odtržení sudetského území a nakonec okupace. To byla pro otce a jeho přátele strašlivá rána. Ihned po okupaci vznikl ilegální vojenský prapor pod velením plukovníka Josefa Petříka z Dobrušky. Jedna z jeho čtyř rot s krycím názvem "Oldřich" vznikla v Opočně a velel jí Jan Sedláček. Tito vlastenci se stali součástí organizace Obrana národa. Rozšiřovali ilegální časopis "V boj", jehož prostřednictvím byl lid informován o tom, jak postupovat proti okupantům i vlastním zrádcům národa. Otec jako příslušník odbojové organizace Obrana národa, sdružující převážně bývalé a záložní důstojníky čs. armády a jako velitel její skupiny v Opočně vyhledával spolehlivé spolupracovníky, zajišťoval pro organizaci zbraně atd. Je pochopitelné, že při plnění úkolů získával spolupracovníky mezi těmi, kterým nejvíce důvěřoval, tj. zejména mezi sokoly.

Žel, gestapo slídilo všude. Všude mělo své udavače. Proto přišel i den 14. únor 1940, kdy vtrhli gestapáci do kanceláře u Dušků a tam zatkli Jana Sedláčka a Aloise Říhu ml. Odtud pokračovalo zatýkání dalších občanů Opočna, mezi nimi i Rudolfa Říhy. Následovaly věznice Hradec Králové, Pankrác, Drážďany, Budyšín, Rottenburg a Stuttgart. Tam byl otec v prosinci 1942 odsouzen lidovým soudem k trestu smrti a 1. 6. 1943 popraven.

Otcův kamarád a spoluvězeň Rudolf Říha, také oddaný sokol, ve svém projevu při odhalování pamětní desky mimo jiné řekl: "S Jendou nás spojovaly společné zájmy. Nechyběl nikde, kde byla nějaká nezištná práce pro blaho všech, pro blaho národa, který tolik miloval. Byl výborným řečníkem a pro dobrou věc dovedl nadchnout své posluchače. V době věznění (když jsme byli pohromadě) vždy zůstával svůj, nikdy nedal najevo slabost. Byl upřímným kamarádem v bídě, hladu a nemoci. Svým optimismem povzbuzoval ty, kteří již klesali na mysli. Vydržel nelidská mučení a výslechy i měsíce samovazby. Když jsme se v červenci 1941 dostali na společné práce v lomu v Rottenburgu, dovedl odvádět pozornost od těžké práce na mrazu a dešti. Vyprávěl o své rodině, o práci, o výletech, o svých zálibách, cestách a přivedl i ostatní k tomu, aby se také rozpovídali. Tak nám lépe utíkal čas a nikdo neměl myšlenky na hlad a útrapy, v nichž právě žil. Taková vyprávění se uskutečňovala i na společné cele, kde nás bylo i padesát pohromadě. Uměl šířit dobrou náladu, které bylo tolik třeba. Bylo-li třeba, dokázal se rozdělit o poslední sousto. Bylo neuvěřitelné, jak dovedl ovládat svou vůli."

Po válce dne 18. 12. 1945 byl Janu Sedláčkovi udělen prezidentem republiky Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Dne 9. 5. 1965 udělil Městský národní výbor v Opočně Janu Sedláčkovi čestné občanství města Opočna in memoriam za oběti v boji proti nacismu.

Dne 5. června 1966 byla v Hořiněvsi na rodném domku Janu Sedláčkovi odhalena pamětní deska, dílo akad. sochaře Milana Knoblocha. Na slavnostní odhalení přijela i velmi početná skupina sokolů z Opočna.

Zdroj: https://www.facebook.com/GenBily/posts/2308102279248033?ref=embed_post

Poslední dopis před popravou pro rodinu psaný 31. 5. 1943:

Nezapomeňte Vy, děti moje, milá Květko a Jéňo, nikdy na svého taťku, který jak dobře víte a pamatujete se zajisté, Vás měl tolik, tolik rád. Vám také, Tobě Mílo, Jéňo i Květko patří moje dnešní vzpomínky v poslední noci mého života. Až vy budete číst tato řádky, pomodlete se za svého taťku, vzpomínejte naň v dobrém a nermuťte se pro mne...

Vím, že to bude pro Vás těžká rána, prosím Vás jedině o to, abyste mi odpustili, že způsobil jsem Vám tolik starostí a bolestí, zejména Tobě, moje hodná a věrná, obětavá Mílo... Vám děti kladu na srce a a prosím vás, abyste se měly rády, měly rády tu naši zlatou mamku a sebe navzájem. Nikdy se neopouštějte, podporujte jeden druhého, pro mne neplačte, ale vzpomínejte na mne jen v  dobrém... Modlím se v duchu za vás a prosím Boha, aby Vám dal sílu a abyste byli šťastni i bez taťky, který chtěl Vám všem připravit ráj na zemi...